Nikolka Mikešová

Věnovali jsme nadační příspěvek ve výši 200 000,- Kč 6 leté Nikolce, které doktoři diagnostikovali SMA - Spinální svalovou atrofii, typ 2. Jedná se o genetické onemocnění, které způsobuje postupné ochabování svalů na celém těle, ale intelekt pacienta není postižen. Motorický vývoj Nikolky se zastavil v 8 měsících, kdy kromě válení sudů, pasení koníčků a pasivního sedu nebyla schopna samostatného pohybu. Nikolka není schopna se sama obléknout, najíst, umýt se, vše vyžaduje pomoc druhé osoby, na které je životně závislá. Nikolka nechodí, neleze, pohybuje se na vozíčku, kočárku, nebo kolečkové židli.

Nikolka zahájila léčbu. Začínám nová cesta naděje...potřebuje penízky na další injekci, aby mohla léčba pokračovat.

Jmenuji se Nicolka a mám 6 let. Když jsem se narodila, moji rodiče měli velkou radost, protože jsem byla krásné a zdravé miminko. Když jsem oslavila 1. narozeniny, lékaři zjistili, že mám nevyléčitelnou nemoc, která je velmi zákeřná a dávali mým rodičům naději, že s nimi budu žít do tří let mého života a pak je navždy opustím. Mamka s taťkou byli moc smutní, ale nedali na prognózy lékařů a hledali cestu, jak začít s nepřízni mého osudu bojovat. Moje nemoc se jmenuje Spinální svalová atrofie. Je to genetické onemocnění, které mi bere svalovou sílu, a proto se nemohu sama pohybovat. Se vším mi pomáhají rodiče, babička, děda a hodná teta Věruška, která mi dělá asistentku. Toto onemocnění je velmi vzácné a nikde na světě na něj není lék. Postihuje svaly na celém těle, a proto musím pravidelně cvičit, aby mi nemoc nevzala svalovou sílu, kterou ještě mám. Chodím pravidelně na fyzioterapii, kde cvičím s tetou Janičkou a posilujeme svalíky celého těla, aby neochabovaly. Mám ráda koníky, a proto jezdíme na hipoterapii, která mi pomáhá s posílením a správným držením těla. Moc se těším na plavání. Voda mě nadnáší, a proto mohu dělat pohyby, které na zemi sama nezvládnu. Ráda si hraji na mořskou pannu a potápím se v bazénu. Zdravý člověk toto všechno bere jako samozřejmost, ale pro mě je však voda celý svět – jediný prostor, ve kterém se cítím volná. I když mi toto onemocnění nedovolí chodit, běhat, skákat, jezdit na koloběžce či na skluzavce, přesto chodím do normální školky Mateřinky, kde mám spoustu kamarádů. Společně si hrajeme, kreslíme, malujeme a zpíváme. Můj odlehčený vozíček, který ve školce mám, mi pomáhá se pohybovat i ve volném prostoru třídy a tak mohu být pořád mezi svými kamarády. Ve školce se mi moc líbí a každý den se tam těším, protože vím, že se vždy naučím něco nového. Umím spoustu básniček a písniček a ráda se učím i anglicky. Když potom cestujeme s mamkou autem domů, zkouší mě ze slovíček a pak zas já ji. To je zábava!
Mým největším přáním je rozběhnout se a skočit mámě a tátovi do náruče.....