Jakub Walík

Věnovali jsme nadační příspěvek ve výši 29 400,-  3 letému Kubíčkovi na terapie.

Kubík má diagnostikován Downův syndrom a vrozenou vadu srdíčka.

Byl to pro nás šok, místo abychom se těšili z narození našeho syna, nastaly problémy a my nevěděli, co bude dál. Nicméně jsme to nevzdali, i když jsme se s tím neuměli smířit, ale věděli jsme, že musíme bojovat za to nádherné miminko, a dodat mu sílu a oporu. Přes všechnu bolest, jsme začali pracovat na tom, abychom Kubíčkovi pomohli jeho život vybojovat.
Kubíka nám po 3 týdnech pustili z porodnice domů, a pro celou rodinu to bylo náročné. Museli jsme je seznámit s postižením Kubíčka, srovnat se s tím. Nastalo odmítnutí od některých členů rodiny, přátel, ale snažili jsme se vysvětlit, že náš syn je pro nás vším, stejně jako dcera, a i přes jejich názory uděláme vše co je v našich silách. Po 5. měsících čekala Kubíka náročná operace srdíčka v Motole, další náročný čas nejen pro něj samotného, nás rodičů ale i dcerky Nely. Byla hlavně u babiček na hlídání, protože jsme museli být 400 km daleko, a být oporou synovi.
Každý tvrdí že tyto děti nebudou lepší. Není to pravda, a Kubík nás o tom každý den přesvědčuje, svým úsměvem, reakcí a sílou žít a bojovat. Bojujeme za důstojný život, na který má právo stejně jako ostatní. Je to takové naše malé sluníčko a my věříme, že díky podpory rodiny a okolí, které při nás zůstalo a dodává nám odvahu a sílu jít dál, se nám to povede. I Nelinka, která ještě nechápe vážnost situace, bude muset být silnější. Ale pokud to uděláme my rodiče, ona to zvládne. Je to hrdinka, sourozenec, který je také hrdina a nese tíhu rodiny, jen se o tom nemluví.
Dcerka Nelinka má 5 let, navštěvuje Mš , je velmi hodná, společenská, ráda vyrábí, maluje, a je prostě jako každé jiné dítě v jejím věku. Jen to má vše těžší, má bratříčka s Downovým syndromem. O to více se musí zapojit do chodu rodiny, absolvování různých cest do nemocnice spolu s Kubou, popřípadě musí být na hlídání u rodiny či kamarádů. Tato situace není pro ni lehká, a ještě těžší bude, až bude starší a uvidí, jak okolí nepřijímá jejího bratra. Bude se muset obrnit, a umět čelit všem těm nepříjemnostem, aby nakonec měla ona i s Kubíkem krásné dětství bez hloupých urážek, a nesmyslných postavení ve společnosti, jelikož všichni víme, jaká doba dnes je. Ale uděláme pro to s manželem maximum.
My sami nevíme, jaká nás čeká budoucnost, co Kubík dokáže či ne, nikdo není schopen odpovědět. Budeme se ale snažit, ať toho dokáže co nejvíce, a je tu s námi co nejdéle, i s překážkami které nás i nadále čekají.
Snažíme se, aby naše děti byli šťastné, spokojené. Proto jsme rádi za každou podporu a pomoc, která k nám přijde. A my díky tomu můžeme s Kubíkem ještě vice cvičit a rozvíjet jeho stav. Už ted víme, že proti zdravým dětem toho neumí zdaleka tolik, co by měl,(stále potřebuje kočárek, má plínky, nemluví) ale snažíme se, aby se tomu aspoň trošku přiblížil. Díky cvičením bojujeme, co nejvíce to jde. Bohužel jsou tyhle terapie nákladné a nemůžeme synovi dopřát úplně vše, co by potřeboval. Je to i pro nás s manželem velice náročné, každodenní dojížděni, starost ale díky synovi to všechno stoji za to a jsme rádi za každý pokrok vpřed.
Moc děkujeme za přečtení těchto řádku Sandra a Lukáš Wallikovi.