Davídek Gluc

Věnovali jsme nadační příspěvek ve výši 30 000,-  3 letému Davídkovi na úhradu intenzivních terapií ve Verheul Neurosensory centru v Ostravě.

Davídek je hodný a usměvavý chlapeček se spoustou zdravotních problémů, se kterými se potýká už od svého narození.

Davídek není schopen žádné formy komunikace. Nedá najevo žádné potřeby, a to ani ty základní, kdy má žízeň, hlad, je mu teplo, zima nebo potřebuje vyměnit plenu. Sám se nenapije, nenají. S tím se bohužel pojí i jeho další problém, který se objevil už při narození, není schopen sání. Stravu nepokouše. „Naštěstí“ umí polykat, proto mléko Fortini nepije ale jí po zahuštění ve formě kašiček. Jídlo musí mít také podáváno pouze ve formě hladkého mixu. Gastroenterolog nám stále doporučuje použití PEGu, snažíme se to ale co nejvíce oddálit. V současnosti pracujeme s výbornou logopedkou, která se specializuje na děti s problémy správného příjmu potravy. Takže stále cvičíme, nacvičujeme, cvičíme, nacvičujeme. Díky orofaciální a bazální stimulaci se Davídkovi podařilo více „rozhýbat svaly na pusince“ a délka krmení se zkrátila. Dokonce se objevily první slabiky „ta-ta, ne-ne“. Slabikám sice zatím nerozumí, ale už to, že se vůbec u něj objevily, nám dává naději a víru, že to co děláme a o co se s Davídkem snažíme, není zbytečné.
Motoricky se Davídkovi také daří malé, ale pro něj i pro nás, zásadní „krůčky“. V současnosti se umí sám posadit a po zadečku „dohopsat“ z místa na místo, snaží se o lezení po čtyřech a střídání nožiček a také se na krátkou chvíli s oporou postavit. Stoj je zatím velmi chabý a v této poloze vydrží pouhých pár sekund. Hypotonie břišních svalů mu to ztěžuje, ale prostě pořád cvičíme a nacvičujeme. Bez toho by nebyl tam, kde je alespoň teď. Hra postrádá konstruktivní charakter. Zvládne hračku uchopit, předat z jedné ruky do druhé. Neumí si ale hrát s hračkou tak, na co je určena. Jinými slovy, nepostaví 2 kostky na sebe, nerozumí vkládačkám, neví, že medvídka může pochovat nebo udělat „malá“ a pohladit ho, nebo že autíčko dělá „brm, brm“ a koly jezdit po podlaze. Do hraček zatím pouze bouchá. Nepodá nám hračku, mozek mu to prostě neumí zpracovat. Musíme s ním tedy nacvičovat i takové dovednosti. Miluje světelné hračky. Světýlka jsou nej. Díky světelným podnětům je lépe motivován k aktivitě. V současné době budeme řešit i pořízení světelného panelu TickiT Light, který jsme si měli možnost odzkoušet doma a pracují s ním i na ergoterapiích. Panel má pro něj širokou možnost využití. Na poslední kontrole u očního lékaře byl Davídkovi taktéž doporučen.
Prognóza vývoje jeho stavu je bohužel nejistá, takže musíme počítat se vším. Lékaři doporučují nesrovnávat ho s jinými dětmi, protože to bude mít vždycky trochu jinak. Ono se to lehce řekne „nesrovnávejte“, když už máte doma dva větší kluky (Ondru 10 let a Kubíka 5,5 let) a moc dobře si pamatujete, kdy přišel jejich první úsměv, první krůček, první slovo. Pevně ale věříme, že se jednou na ty jeho „neposlušné“ nohy pevně postaví a bude chodit. A také, že nám jednou bude rozumět a umět sdělit své potřeby.