Karolínka Hoffmanová

Věnovali jsme nadační příspěvek ve výši 50 000,-  3 leté Karolínce na neurorehabilitace v Centru Hájek.

Po narození mě doktoři museli rozdýchávat baby vakem. Ležela jsem na jednotce intenzivní a resuscitační péče a doktoři nevěděli, jestli se vůbec někdy probudím. Potravu jsem přijímala hadičkami, stejně tak jimi i čůrala. Rozhodla jsem se, že svůj boj nevzdám. Neměla jsem sací ani další novorozenecké reflexy. Doktoři zjistili, že mám nevratné postižení mozku z nedostatku kyslíku, diagnostikovali mi epilepsii a nikdo nevěděl, co se mnou bude. Po dvou týdnech jsem se naučila pít na savičku a již nepotřebovala sondu, což byla velká výhra. Díky tomu mi nemuseli zavádět PEG do bříška a já mohla jít domů za tátou. Po měsíci a 3 dnech strávených s maminkou v nemocnici jsme odcházely s nejasnou budoucností. Přesto všechno, co mi život do začátku přichystal, jsem usměvavá a spokojená holčička. Rodiče vyhledali nejlepší dostupnou léčbu proto, abych se dostala zpět do normálního života. Chodím cvičit k paní fyzioterapeutce Vojtovu metodu, ergoterapii, hipoterapii, kraniosakrální terapii, osteodynamiku, Feldenkraisovu metodu a nejvíce přínosné jsou neurorehabilitace. Celý svůj dosavadní život trávím prakticky jen cvičením a ježděním po doktorech. Je to hrozně vysilující pro mě i moje rodiče. Ale řeknu Vám, já na to mám. I přes to, jaké karty mi osud rozdal do začátku, jsem šikovná holčička, která se těší z každého svého, byť malého úspěchu. Například nedávno jsem se naučila válet sudy, a to je teprve legrace. Teď mám za cíl se naučit plazit, lézt a sedět.